Boj o holý život na Klínovci

Klínovec opět nebyl zadarmo.....

Jak si tak ve čtvrtek večer balím věci, koukám jedním okem na zprávy a zahlídnu výstrahu před silnými bouřkami a možným tornádem v Plzeňském a Karlovarském kraji. Říkám si, tak to bude dobré ródeo… a taky že bylo.

PÁTEK

V pátek nás od tréninku neodradil ani silný vítr a mlha s deštěm, začínáme najíždět RZ2. Je hodně technická, kluzká, samé kořeny a na konci letím přes řidítka. Dále se vrháme na RZ4 a 6 (bikeparkové traily), koukáme na některé zrádné úseky, zkoušíme stopy, a před rockgardenem zastavujeme. Při výjezdu na kraj trailu se Márovi podaří nešťastně trefit vidlicí ostrý šutr a prorazit vnější nohy, čím pro něj končí páteční trénink.

S Danem dáváme ještě jednu jízdu na těch samých RZtách a já přijíždím s prázdným zadním kolem. Celý od bahna, zmrzlí, v dešti a větru stavíme zázemí a snažím se zjistit co je s kolem, protože plášť proražen není…

SOBOTA

V sobotu se počasí výrazně mění k lepšímu a já trávím celé dopoledne v servisním stanu. Vzduch pomalu uniká přes svár ráfku, ale rozhoduji se nedávat duši a radši dofukovat kolo. Danův taťka půjčuje Márovi vidlici ze svého elektrokola (za co mu patří obrovský dík). Kola nám tedy nějak fungují a jdeme trénovat, začínáme na RZ5. Hodně mi připomíná styl Blinduro, zkoušíme různé stopy a shodujeme se, že to nemá smysl najíždět (co byla asi chyba, minimálně pro mě). Jedem tedy na RZ3 před kterou nás všichni varují jaký to je mordor. Postupně ladíme stopy a zanedlouho sjíždíme do cíle, ale žádný mordor nevidíme. Dan mezičasem v tréningu padá a přichází s oteklým loktem.

Večer grilujeme panenku s bůčkem, kontrolujeme kola a docela dlouho se zakecáváme, ale nízká teplota nás žene do spacáků.

NEDĚLE

Do závodu startuji 11:05, první výjezd je docela dlouhý, ale stoupání je relativně příjemné. Méně příjemné je však zjištění, že kolo mi sfukuje rychle, tak ho ve frontě pořádně napumpuji a doufám, že vydrží. Startuji do RZ2, ta je však strašně rozbitá a vyjetá tak, že první dvě najeté stopy vůbec nevidím a projíždím úplně jinak. Na jednom místě skoro trefuji vypadlý bidon. Druhá půlka sice ne čistě, ale stopy sem trefil. Do cíle o nedlouho přichází Mára se slovama: „Já tam najel na nějaký bidon!“. Trochu vydýcháme a jedeme stejným výjezdem na RZ3.

Začátek jsou bomby po úzké cestičce na louce, kde při jednom pumpnutí mi drážka zachytí bok pláště a skoro padám. Až na jednu stopu trefuji všechno, bohužel ke konci v jedné dlouhé levotočivé mi ustřelí předek a vyjíždím mimo trať. Lanovkou se vezeme na RZ4, ta je krátká a teď za sucha, s víc natlakovaným kolem mě překvapuje jak to je rychlé. Skoky musím tlumit a před vjezdem do lesa jeden přepaluji a letím až do klopenky. Ani nevím jak sem to ustál, bohužel jsem skoro zastavil a musím se rozjíždět znovu. Zrádný kořenový úsek procházím bez problému.

Na RZ5 šlapeme hnusným blátivým transferem. Tato RZ mi vůbec nevyšla. Na začátku v korytu sice jedu najetou stopou, ale na šutrech mi uklouzne přední kolo a trefuji řídítka o strom. Sice nepadám, ale  vyhazuje mi nohu z pedálu a nějak se nemohu srovnat. Dále cestou mi ustřeluje v zákrutách předek asi 10krát, před cílem dokonce trhám pásku. V cíli nervózně nadávám na Maxxis plášte…

Na startu RZ6 zjišťuji, že mám 5 minut do limitu, tak se s dovolením předbíhám a startuji. Tahle RZ je mix bikeparku a krásných technických úseků, které zatím projíždím dobře. Před finálním rockgardenem mně organizátoři zastavují kvůli vážnému zranění jednoho ze závodníků. Postupně dojíždí a zastavuje několik dalších jezdců jak Marky tak i kluků z Tauly, kteří stihli odstartovat než zavřeli start této RZty. Všichni se zatajeným dechem doufáme, že zraněný junior bude v pořádku (a přejeme brzké uzdravení) a po příchodu Horské služby se pomalu vydáváme do cíle.

Organizátoři nám poskytují výjezd lanovkou a RZtu opakovat, co se nikomu nechce jelikož jsme fyzicky ale i psychicky na tom špatně. Po nějakém čase a vstřebání situace se kluci rozhodují to jet znovu. Já se jdu kouknout na dočasné výsledky a nakolik nejsem na všech prvních 4 RZtách do 5. místa, tak to neriskuji jet znovu, jsem unavený a čeká mě 5 hodin řízení domů.

Marek si danou RZ zopakoval a celkově si vyjel nádherné 5. místo (na půjčené vidlici – respekt). Já (Martin Rajnoha) sem se umístil v jednotlivých RZtách vcelku dobře, v součtu však kvůli danému zdržení jsem na 53. místě. Dan Králik 64. místo, Michal Pavlík 26. místo.

MR.