Ještědské flowčko

 Čas neúprosně běží a závodní sezóna 2024 se právě přehoupla do své druhé půlky. Po několik letech se endurosérie vrátila do Libereckého kraje na Ještěd. Předpověď se vyplnila a celý víkend svítičko slunilo a bláto nebylo.

V pátek jsme vyrazili s bratrem a jeho tečkovaným vetřelcem v brzkých ranních hodinách, abychom ještě dopoledne stihli nějakou jízdu. To bylo naivní. V pátek byla na vleku polední pauza a bránu nám zavřeli přímo před nosem, že prý mají taky hlad.. První jízdu lanem asi každému zatrnulo, když pod sebou viděl vypáskovanou Špagetu. Nahoře se ale všichni uklidnili, byla to dětská rzta. Po hodinovým šlofíku jsme nakonec s bratrem a Honzou (aka Šéfem) stáli na startu trojky a dohadovali se, kdo že to vlastně jede první. Já si zase vyžebrala, že pojedu poslední, protože prostě ráda dejchám hlínu a nevidím, kam jedu. To pak ten adrenalin nabírá úplně jiný obrátky. Na trojku jsme hleděli asi hodinu, naštěstí ne tak zblízka jako jiní. Taktika na tento závod byla držet si odstup.

V průběhu pátku a soboty jsme projeli všechny hobby rzety. Hodnotila bych to jako normální ještědský flowčko. Asi na žádném závodě jsem neviděla tolik zničeného materiálu. Každou chvíli jel někdo lanem dolů s defektem, další opravovali vymlácený špice, urvaný ventilky, hazky, páčky, ohnutý kliky a další podobný nepříjemnosti.

Třetí erzeta začínala dhčkem bok po boku rejsácké jedničce a pak jsme se klouzali po sjezdovce. Čtyřka se zezačátku tvářila jako pěkná hrabanka, ale pak taky přišly sekce, kdy se rodla splašila v rukách. Pětka byla pekelná! Kromě vcelku náročné techniky se zde organizátoři neštítili vypáskovat čtyři výšlapy a to na konci dne štíplo.

Ještědské flowčko někteří považovali za zbytečnou asi jako blinkr u bavoráka. A že by se tam blinkr hodil. Povětšinou se pouštěly brzdy po cestě rovně dolů, ale taky se asi 8x střídavě vyjíždělo z cesty do lesa a naopak. Pravotočivý kluzký, prašný zatáčky střídaly levotočivý zamykačky v hluboké hrabance. Po dojezdu dvojky se ještě chvíli jelo z kopce po prašné cestě. Bratr najednou zabrzdil, zvedl se oblak prachu a zmizel on i cesta. Jel doleva, ale to já neviděla a jela jsem rovně. Víte, že už jsou zralý ostružiny? Musela jsem mu to ale prominout, protože měl éčko a ze dvojky se šlapalo za svý, takže asi chápete. Zapnul turbo a vytáhl nás s Honzou na začátek čtyřky. Po cestě nahoru jsme míjeli i hostinec, kde byla plná terasa svačících závodníků, kteří se pobaveně otáčeli na naše trojspřeží a Honza pronesl: “Když ne výsledky, tak zanecháme aspoň dojem!”. 

V sobotu večer už klasicky začínal závod e-bajkerů, kteří jeli dvě powerstage a pětkou pak dolů. Šla jsem bratrovi fandit i s tím jeho zmiňovaným tečkovaným vetřelcem, který mě v noci budil. Darebák! Kromě něj tam bylo i pár dalších, skoro jako v jedné známé pohádce s Cruellou De Vil. Moc e-bajkerů nakonec nestartovalo a tak bylo brzy hotovo. Následoval doprovodný program v podobě jump contestu do airbagu v režii kluků z Bike Destinations, na který jsme měli z našeho kempícího fleku parádní výhled. Lepší než kino!

S holkama jsme v neděli startovaly zase před devátou hodinou zároveň s prckama. Oni jeli rovnou na lano a naši smečku vypustili nahoru za svý na start dvojky. Do

závodu jsem si s sebou bohužel nemohla vzít otroka s motorem, tak jsem tlačila i na trojku. Tentokrát byli ale organizátoři štědří a do startovní taštičky nám přibalili rovnou dva lístky na lano! Tak jsme se na čtvrtou a pátou erzetu nechali vyvézt. Z lana jsme měli možnost sledovat profíky na jedničce a děti na Špagetě. Zdálo se, že zčásti byly tyto tratě vedle sebe, ale byla i místa, kde se křižovaly a spojovaly. Úplně nevím, jak to bylo pošéfovaný, protože jsem při prvním výjezdu lanem viděla ještě jednoho opozdilce na Špagetě. Jo, nedivila bych se, kdyby ho Charvát někde přeskočil, ale i tak mají organizátoři docela koule.

Po dojezdu poslední rychlostní zkoušky jsem pořádně ani nevydechla a už jsem měla v zádech Honzu. Startoval hodinu po mně, ale asi si dal stíhací závod. Já mu prostě nevěřím, že v tom rámu nemá motor! A to dojel s defektem..

 Naše svatá trojice dorazila do cíle neposkvrněna zdejší zeminou. Chvíli to vypadalo, že dovezeme dva bronzy, ale bratr se nakonec rozhodl, že bude sbírat brambory do bramborovýho salátu na Vánoční vyjížďku v Jedovnicích.

Jakožto množírna enduristů a sjezdařů s sebou nesl Ještěd mnohá očekávání a je na každém, aby sám zhodnotil, do jaké míry je splnil. Osobně jsem si erzety, závod i celý víkend fakt užila a doufám, že se sem endurosérie zase vrátí.

Výsledky:

B. Trefilová - 3. místo (HŽ)

T. Trefil - 4. místo (EH)

H. Kaderka - 11. místo (HM 40-49)

Pítrs - 53. (HM) - ošklivý pád!

Bajku zdar!

-BT-