Změna hry na Morávce

Čtvrté kolo endurosérie letos proběhlo již tradičně v Malé Morávce. Zdejší závod přilákal houf malých i velkých bajkerů, kteří si sem přijeli užít poslední prázdninový víkend.

Pátek

V pátek ráno jsem hned po práci sbalila kolo a vyrazila do Kopřivné, kde už kluci drželi místo na kempovací louce. Dorazila jsem akorát na oběd, potom jsem nahodila chrániče a sjeli jsme dolů k lanu. K mému překvapení byla na první tréninkový den docela fronta. Naštěstí zdejší lano takový nápor bajkerů zvládá celkem obstojně, takže jsme tentokrát byli místo “Well done” propečení jen na “Medium rare”.

Dali jsme asi 3 jízdy, kdy jsme si užívali ještě relativně čerstvé enduro bez hledání a najíždění lajn. Potom se kluci trhli, jeli na rejsáckou jedničku a následně do Karlova na trojku, čtyřku a na zmrzlinu. Beze mě! Pff!

Já se nakrátko přidala k Márovi a Pikymu, kteří mi ukázali pár stop k překonání pastí na mamuty na začátku dvojky. Chvíli jsem pak pokračovala sama, ale žádné zázraky jsem nevymyslela. Po celodenním zívání jak v půlnočním rychlíku následovala grilovačka a konečně nějaký spánek.       

 Sobota

V sobotu jsme si hráli na rosničky a přesvědčovali ostatní o spolehlivosti předpovědi našich apek. Můžu říct, že pár z nás (včetně mě) by mělo v počasí na Nově šanci. Tvrdili jsme, že přijde déšť. Nepřišel... Alespoň ne během tréninku.

Tak jsme před obědem vyrazili na trojku. Na počátečním rockgardenu jsem si s kručením v břiše zkusila dvakrát pravou lajnu přes šutry. Poprvé neúspěšně, podruhé jsem to nějak dotlačila na konec. Takže páďo na páďo a protože jsem byla líná a hladová, tak jsem si řekla, že se s touhle úspěšností do závodu spokojím. V půlce erzety to Tom (neuhodnete který) ještě zapíchl do jedné z děr a já měla ukázkové OTB v přímém přenosu. Kluci pak zapluli do restaurace v Karlově na pivo, objednali jídlo a já si šla prohlédnout čtyřku. Po telefonátu, že už mám žvanec na stole, jsem skončila s nahlížením a zbytek sjela určitě rychleji než v závodě, protože kam se hrabe medaile, když můžete mít řízek a zmrzlinu. Následovala ještě jedna rychlá jízda na čtyřce a pak opět přesun do Kopřivné.

V kempu se servírovaly další flákoty a nějaký ten párek. A pak to přišlo. Game changer. Tentokrát už se apky povětšinou nezmýlily a převalila se přes nás velká voda.

Neděle

V závodní den skřípání prachu mezi zubama a ucpané nosní dírky vystřídalo bláto a louže. Podmínky na trati se tak dost změnily. S holkama jsme startovaly hned po rychlých špuntech. Na dvojce byla fronta, ale aspoň jsem měla čas prohlédnout si Kafíčkovo fajnový éčko.

Po startu v prvním lese na mě koukala spousta nových kořenů, které tam v sobotu fakt nebyly. Lajny mi sice nevycházely, ale pořád jsem jela, až mi utnula tipec jedna zatáčka vedle sjezdovky, kde mi zadní předjelo přední a já se rozplácla.

Pak přišla na řadu tlačenka na trojku. Chvíli jsem stála u rockgardenu na začátku a většina lidí, jedoucí pravou stopou přes kameny, havarovala. Usoudila jsem, že mokré kameny asi dost kloužou. Šokující! Tak jsem jela vlevo a dobrý! Potom už to ale zas tak dobrý nebylo. Někde dál mě opět kořeny poslaly dolů a kolo do stromu. Po rychlé kontrole všech páček jsem naskočila a snažila se dupat, ale síly jsem měla asi jako vyhazovač v loutkovém divadle a už jsem se tam dost trápila.

Do čtyřky jsem jela se skóre dvě erzety - dva pády. Ale tentokrát to bylo z kopce a kromě stopky o pařez se mi čtyřka docela povedla. Pětka a šestka pokračovaly podobně. Na každý metr dupaček jsem si vytáhla sedlovku a zbytek jsem jela, jak to zrovna vyšlo, ale nějak to fungovalo a strašně mě to bavilo.

Všechny jsme padaly jak zralý hrušky. Některé to sežralo hazku, některé lanko, ale rohlík zůstal asi všem. Co ale po našem dojezdu rychle zmizelo, byla bábovka a meloun na občerstvovačce. Odevzdala jsem čip, umyla kolo a šla jsem fotit a fandit na poslední dvě erzety. Na výsledky jsem se nedívala. Potom došel fandit i Piky a přišly mi zprávy od kluků z týmu, kteří si váleli šunky v Chorvatsku. Tak mi vlastně oznámili, že jsem na bedně. Z toho mám fakt radost, obzvlášť když jel asi rekordní počet holek.

Nakonec Morávka moc mile překvapila. Podruhé v černožlutém dresu a podruhé bedna. Doufám, že to není náhoda. Jen škoda, že se nás z týmu účastnilo tak málo. Některým to bohužel nedovolilo zdraví a jiní ještě vegetovali u moře. Snad brzo v plné síle. Bajku zdar!

B.T.

foto: Jára Sijka